Narození brzy: V porodnicích matky a děti oddělují, ačkoli to škodí

Syn Zoje Kubin se narodil o více než měsíc dříve, než měl. Byl březen 2020 a nemocnice na Slovensku zavedli pro koronavirus přísná opatření – zakázané byly návštěvy i otcové při porodech.

Zoja Kubin porodila syna v Banské Bystrici.

„Hned po porodu, který podle mě proběhl docela rychle a hladce, mi ho dali na břicho, spolu jsme se vytešili a když mi ho brali, chytil se košile a nechtěl se pustit. Nejbližší jsem ho viděla až o týden, „říká žena.

O důležitosti kontaktu předčasně narozeného dítěte a matky kůže na kůži jí nikdo neříkal. A přestože byli se synem na stejném patře, nemohla ho navštívit.

„Pouze díky ochotě jedné sestřičky jsem ho mohla vidět alespoň přes MMS, které mi s drobnými informace posílala. Jak se má, jak tloustne, že se koupe … „přibližuje.

Pro epidemiologické opatření jí zpočátku nedovolily ani nosit synovi vlastní mléko. Musela ho vylévat. „Ten čas, co jsem byla bez něj, byl pocit neskutečné samoty a frustrace. I přesto, že byl tak blízko, byl přece tak daleko a sám, „popisuje.

Nejde přitom o výjimku z toho, jak nemocnice na Slovensku přistupují k péči o předčasně narozené děti. Oddělování matek a dětí, které je podle výzkumů pro novorozence škodlivé, se v nemocnicích děje i mimo koronakrízy napříč celým Slovensku.

Takové příběhy popsalo deníku SME několik žen. Ve světě se přitom iu předčasně narozených dětech už léta uplatňuje mnohem větší zapojení matek a dokonce i celých rodin.

Zdravotníci na Slovensku argumentují, že důvodem je zejména nedostatek prostorů na nemocničních odděleních, ale i tak, že pro matky je někdy náročné být hned po porodu se svými dětmi.

„Musí si nejen pravidelně odstříkávat mléko, ale i odpočívat. Některé si myslí, že zde budou celý den, ale někdy to nezvládají,“ říká Darina Chovancová, přednostka Novorozenecké kliniky nemocnice na Antolskej v Bratislavě.

Primářka perinatológie v martinské nemocnici a šéfka výboru Slovenské neonatologů Katarína Matasová zase tvrdí, že „jsou i situace, kdy se s dítětem něco děje a pro rodiče není příjemné se na to dívat. Navíc také nepomáhá, když mámě řekneme, že klokánkování je pro její dítě nezbytné, a když při něm nemůže být, tak mu ubližuje a zhoršuje jeho vývoj. “ I bez toho prý vidí, že matky v sobě nesou pocit viny, že nedokázali dítě donosit.

Klokánkování, které Matasová zmiňuje, je postup doporučený Světovou zdravotnickou organizací (WHO). V praxi jde o kontakt kůže na kůži, ideální na odhalené hrudi.